Historie sboru

Evangelický sbor v Prusinovicích je spravován pod hlavičkou Českobratrské církve evangelické již déle než století. Za tu dobu si církevní organizace i její členové prošli chvílemi radostí i strastí. Historické kořeny sboru jsou však mnohem hlubší a sahají až do doby „předbělohorské“.
Zajímají – li Vás podrobnosti ze starých archivů, můžete se začíst do dějin našeho sboru …


Doba „předbělohorská“

Ze starých archívů

Ze starých archívů
[Mr Cup / Fabien Barral ] © unsplash.com

Evangelíci v Prusinovicích navazují na tradici Českých bratří, kteří měli svůj sbor v této obci již v době „předbělohorské“. K Jednotě bratrské se hlásili páni, jenž v Prusinovících vládli. Byl to rod pánů z Víckova. Jejich náhrobky jsou umístěny na zdech kostela sv. Kateřiny dodnes.

Dnešní římsko – katolický kostel nebyl původně zasvěcen sv. Kateřině. Výstavbu kostelní věže a celkovou obnovu tohoto chrámu provedl roku 1601 Arkleb z Víckova, člen Jednoty bratrské, jenž jej zasvětil „ke cti a chvále blahoslavené Trojice svaté”.

Doba „pobělohorská“

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Jednota bratrská v obci zaniká. Bohunce z Víckova je majetek zkonfiskován a její manžel Václav Bítovský z Bítova je v roce 1628 popraven v Brně, protože v době třicetileté války se zapojil do bojů v dánském vojsku na straně protestantské.
Nastává období tuhé protireformace a násilné rekatolizace, pod jejímž vlivem evangelíci na Holešovsku téměř zanikli.

Toleranční patent 

V roce 1777 byl na Hostýně vyhlášen „falešný” toleranční patent, který dosvědčil, že na Valašsku protireformační činnost nebyla zcela úspěšná, mnozí zůstali věrni „víře otců” a přihlásili se k evangelické církvi. Někteří z těch, kteří tomuto „falešnému” patentu uvěřili, byli následně pronásledováni.
Vyhlášení pravého tolerančního patentu však na sebe už nenechalo dlouho čekat. Došlo k tomu 13. října 1781 a vyhlásil jej císař Josef II. V obcích, v nichž se k evangelické víře přihlásí 500 osob nebo 100 rodin, mohl být vytvořen evangelický sbor.
Bylo však možno přihlásit se jen ke světovým evangelickým vyznáním, tj. buď k luterskému (augsburskému) či reformovanému (kalvínskému). Evangelická církev byla pouze tolerována, trpěna, nebyla rovnoprávná s církví katolickou.

Formování sboru 

Prusinovičtí evangelíci ihned po vydání tolerančního patentu vytvořili sbor, přihlásili se k vyznání luterskému a už v roce 1782 si přivezli ze slovenského území svého prvního faráře Ondřeje Mikytu.
V roce 1789 však přešli k helvetské (reformované) konfesi. Za prvního reformovaného faráře Štěpána Kulifaye byla v roce 1791 postavena na Kuchyňce prostorná modlitebna.
Je třeba říci, že mezi katolickou a evangelickou stranou docházelo k mnoha rozepřím a bojům. Nejkritičtějším obdobím byla léta 1800-1822, kdy sbor byl buď neobsazen či nedostatečně obsazen farářem, takže se zdálo, že brzy zanikne.

Stavba kostela 

Evangelický kostel v Prusinovicích

Evangelický kostel v Prusinovicích
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz

Situace se však stabilizovala a sbor začal pomýšlet na stavbu kostela. První přípravy se konaly za faráře Jana Šilera. Za jeho působení chodili do evangelické modlitebny katolíci z Kyselovic, kteří ještě podle tolerančních zákonů nebyli propuštěni z katolické církve. Tím, že jejich účasti při bohoslužbách nezabránil, porušil Šiler toleranční zákony a byl suspendován. Poté byl odvezen na Špilberk, později do psychiatrického zařízení, „prý na základě pozorování o jeho duševním poblouznění a náboženském šílenství”.
Prusinovický kostel se začal stavět v r. 1848 (byla to revoluční léta, kdy se již usilovalo o zrovnoprávnění církví) za Josefa Kubíka, který však ke konci života konvertoval ke katolictví. Kostel byl dokončen v roce 1856 za faráře Františka Šilera a 9. listopadu posvěcen.

Sbor v období Rakousko – uherské říše   

Nejdéle v Prusinovicích působil farář Bohumil Emanuel Gerža (1860 – 1890). Zemřel v roce 1891 a je pochován na evangelickém prusinovickém hřbitově. Působil již v době, kdy evangelická církev byla zrovnoprávněna s církví katolickou (stalo se tak vydáním protestantského patentu v roce 1861).
Za Geržova působení byly v kostele instalovány varhany, sbor dostal od pruského polního maršála hraběte von Wrangela zvon a kalich s patenou k vysluhování Večeře Páně. Na zvonu i na kalichu je napsáno věnování. Bylo to za dob prusko-rakouské války a pruští vojáci tehdy chodili na bohoslužby do prusinovického evangelického kostela.
Druhý zvon zakoupil evangelický sbor a bylo mu povoleno, aby zvon nesl jméno císaře Františka Josefa I. V roce 1942 během okupace, byl tento zvon Němci zrekvírován. V době působení faráře Gerži byla v roce 1868 postavena evangelická fara.

Vznik republiky a organizace ČCE

Se vznikem samostatné republiky roku 1918 dochází ke spojení obou evangelických konfesí, čímž vzniká nová církevní organizace Českobratrská církev evangelická, která zde působí dodnes.
Na počátku 20. století působil ve sboru 19 let farář Josef Sypták, který mezi evangelíky (zvláště pak mezi evangelickou mládeží), požíval velkou úctu a respekt. V roce 1924 vydal knihu nazvanou Nová postila (výklady Písma svatého na každý den v roce).
V roce 1935 s farářem Karlem V. Pavlincem se část členů prusinovického sboru odtrhla a vytvořila sbor Jednoty bratrské v Holešově.

Přestavba fary   

Evangelická fara

Evangelická fara
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz

V padesátých letech 20. století se členové sboru rozhodli, že dosavadní faru, která trpěla vlhkostí, přestaví. Rozhodli se pro toto dílo v dobách nejhlubšího komunistického dirigismu, kdy se stavební materiál vydával na přídělové listy.
Je zázrak, že se toto dílo podařilo. Komunističtí bossové zabránili pouze tomu, aby se fara stavěla na patro. Tenkrát nebyl ve sboru žádný farář, sbor byl administrován z Rusavy, takže celé dílo spočívalo na bedrech prusinovického staršovstva.
Renovovaná fara byla otevřena roku 1954. Prvním farářem v nové faře byl Oldřich Videman. Za jeho působení byla nově pokryta věž kostela.

Období normalizace 

V roce 1968 nastává období politického probuzení. Tehdy ve sboru působí farář Jiří Staněk. Znovu byla obnovena činnost skautingu a farář Staněk spolu s rusavským farářem Bohuslavem Vikem se v této činnosti angažoval.
Za jeho působení byl zrekonstruován interiér kostela. Tato rekonstrukce byla provedena podle návrhu faráře a výtvarníka Jiřího Zejfarta. Práci provedla jihlavská firma „Umělecká řemesla“. V této době se také konala úprava evangelického hřbitova.

V roce 1980 nastoupil v prusinovickém sboru farář Ludvík Svoboda, který přišel z Černošína v západních Čechách. Roku 1982 byla provedena nadstavba farní budovy a v roce 1987 bylo v kostele instalováno teplovodní topení. Pan farář Svoboda úřadoval v prusinovickém sboru celých 28 let.

Období Svobody   

Následně se roku 1991 uskutečnila generální oprava kostela (byla zhotovena nová fasáda a nová okna) a také bylo pořízeno nové osvětlení do kostela. V roce 2003 byl interiér kostela nově vymalován a byly do něj zakoupeny nové koberce, uskutečnila se i generální oprava varhan.
Před výměnou faráře bylo staršími sboru rozhodnuto o generální opravě fary, jež započala roku 2006 a dokončena byla roku 2008. 
K prvnímu červenci roku 2008 vystřídal pana faráře Svobodu (odešel do důchodu), pan Mgr. Leoš Mach. Nový prusinovický farář Mgr.Leoš Mach přišel se svou rodinou z Východních Čech ze sboru ve Vysokém Mýtě, kde sloužil evangeliem přes 11 let.

Současnost

Při sčítání lidu v roce 2011 se na Holešovsku přihlásilo k Českobratrské církvi evangelické 231 osob. Farní sbor k roku 2019 registruje 311 členů. Nedělních bohoslužeb se v Prusinovicích účastní 30 až 50 lidí, včetně dětí. V kazatelské stanici Holešov se pravidelně schází 5 až 10 občanů.
Sbor udržuje přátelskou družbu s farním sborem Evanjelickej cirkvi augsburského vyznania ve slovenském Súľove.

Návštěva bratří a sester ze Súlova

Návštěva bratří a sester ze Súlova
[Antonín Nedbal] © cceprusinovice.cz


V devadesátých letech přednesla římskokatolická farnost v Prusinovicích návrh evangelickému farnímu sboru na spolupráci, která se v obci dlouhodobě rozvíjí. Kromě praktické spolupráce duchovních se zde věřící setkávají jednou ročně ke společným bohoslužbám.
V posledních letech je zde patrné poměrně živé ekumenické hnutí, v rámci kterého se někteří členové sboru setkávají každý týden s některými členy katolické farnosti k modlitbám za své rodiny (v rámci projektů Modlitby matek a Modlitby otců).


Zdroje informací (literature sources) 

SVOBODA, Ludvík. Reformovaná církev evangelická v Prusinovicích 1782-1918
NĚMCOVÁ, Marie. 100 let Českobratrské církve evangelické v Prusinovicích
HODOUŠ, Stanislav. Křižovatka náboženství, církví a sekt na Holešovsku