Vypravili jsme se na Slovensko, abychom navštívili křesťany z naší partnerské evangelické církve v Súľove. Prožili jsme spolu nezapomenutelné chvíle.
Konečně
Súľovský evangelický kostel
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
Po dvě léta jsme si museli zakrývat ústa respirátory. Cestování přes státní hranice bylo výrazně omezeno v důsledku šíření koronaviru. Další dva roky jsme promarnili, než jsme se rozhoupali k návštěvě Súľova.
Konečně nastává neděle 24. září 2023.
Krátce po sedmé hodině ranní nastupujeme do autobusu a vyrážíme na zájezd do Žilinského kraje, abychom sdíleli život víry se súľovskými evangelíky.
Na poslední chvíli
Vydáváme se směrem na východ. Přejíždíme státní hranici v průsmyku Bumbálka – Makov a do Súľova dorážíme doslova na poslední chvíli. Hodinky ukazují za deset minut deset.
Autobusová výprava
[Foto – ECAV Súľov] © cceprusinovice.cz
Přes celou délku farního sálu se táhne stůl, na němž jsou rozloženy tácy s koláči, cukrovím a chlebíčky. Po ruce jsou připraveny termosky s navařeným čajem a kávou. Nechybí minerálky a zákusky. Žádné malé občerstvení to není, ve skutečnosti to připomíná grandiózní raut.
Hltáme poslední sousto a kvapem se odebíráme do kostela na společnou bohoslužbu.
Klíč k poselství evangelia
Zahájení shromáždění
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
A poté přichází hlavní bod programu. Slovem evangelia poslouží prusinovický farář Leoš Mach. Vybírá si k tomu patrně nejslavnější Ježíšovo podobenství o ztraceném synu. Vyprávění pro nás zaznamenal Kristův následovník, historik a lékař Lukáš v 15. kapitole svého evangelia.
Pán Ježíš líčí šokující příběh chování dvou bratří ve vztahu ke svému otci. Povídka přímo vystihuje, jak se mi lidé chováme k našemu nebeskému Otci. V závěru příběhu objevíme klíč k poselství evangelia.
Tím klíčem je způsob, jakým se Pán Bůh zachoval ke každému z nás.
Největší příběh, jaký byl kdy vyprávěn
O čem vůbec Ježíš mluví?
Nasloucháme slovu evangelia
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
Mladší syn se sebere a vyráží do světa s mentalitou, že konečně bude mít od otce pokoj.
Starší syn zůstává v domovině a dusí v sobě nenávist ke svému bratru. Ve vztahu k otci jej unáší vztek. V hlavě mu šrotují myšlenky: „Měl toho spratka srovnat do latě! Teď je celá rodina lidem pro ostudu!“ Starší bratr se bouří proti vlastnímu otci, ale zatím nic nedává najevo.
Osvojí si mentalitu odstupu. Od nynějška si otce budu všímat co nejméně, nechci s ním mít nic společného, raději ať mi dá pokoj. Nekončící vztek začíná pozvolna přerůstat v sebespravedlnost a nenávist k otci.
„Podobenství o marnotratném synu je největším příběhem, jaký byl kdy vyprávěn.“ Volná parafráze výroku britského spisovatele viktoriánské éry Charlese Dickense, který námět používá ve svých románech.
Vyberte si
Proč je Ježíšovo povídání o otci a dvou synech klíčové? Protože ve své podstatě nejde o fiktivní příběh z Bible, ale o reálný příběh každého z nás. Pán Ježíš Kristus před nás staví dvě cesty, mentalitu pokory a mentalitu samospravedlnosti.
Když mladší syn o své jmění rozmařilým životem přichází, zjišťuje, že na něm nikomu nezáleží. Cítí, že se provinil proti svému otci i proti vlastní důstojnosti. Vidí, do jaké bídy upadl, co všechno dělal a podělal. Konečně se rozpomíná na lásku svého otce a vydává se domů. Vrací se s mentalitou pokory, připravenou prosbou o odpuštění a ochotný přijat funkci služebníka.
Otec jej už zdáli vyhlíží a běží mu naproti. Syn ani nedořekne připravenou omluvu a otec jej už objímá. Jeden pohled vydá za víc než tisíc slov. Špatná rozhodnutí a provinění, která syn napáchal, mu otec nevyčítá. Ví, že srdce tohoto syna je změněno jednou provždy. Šíleně se raduje, protože se jeho syn vrátil k němu domů jako vyměněný, a okamžitě začíná chystat oslavu.
Rodinnou idylku naruší až starší syn. Ten když zjistí, co se stalo, vybouchne zlostí. Svému otci vmete do obličeje všechny dlouho skryté výčitky, hněv, frustraci a nenávist. A to proto, že otec mladšího bratra – toho budižkničemu – přijal se všemi poctami zpět. Srdce staršího syna ovládá mentalita samospravedlnosti.
„Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
Lukášovo evangelium 15, 7
Přátelé, každý máme svobodnou volbu rozhodnout se, po jaké cestě půjdeme. Cesta pokory a prosba za odpuštění vede zpět k Pánu Bohu. Cesta samospravedlnosti vede daleko od Něho. Nuže, vyberte si, jaký konec příběhu ztracených synů napíšete…
Ostych stranou
Naše návštěva na Slovensku pokračuje a po skončení kázání dochází k „prolomení ledů“.
Vystoupení na stupínku
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
Děkujeme pěkně. Kolektivní pěvecká vystoupení na stupínku ve vlasti nepořádáme, za státními hranicemi to najednou jde! Usedáme do lavic a súľovští kontrují vlastním vystoupením svého zpěvokolu. Sestry a bratia si připravili dvě sborové písně. Tentokráte aplaudujeme potleskem my.
No vida, jak jednoduše lze program bohoslužeb zpestřit.
Hodová zábava
Po vydatném duchovním programu téměř každému vyhládne a to je správný čas spořádat oběd, jejž pro nás súľovští zajistili. Přesunujeme se do cca 150 m vzdáleného kulturního domu, kde usedáme k připraveným stolům. Naši slovenští přátelé nás doprovázejí. Hodovat budeme společně.
Hody v kulturním domě
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
Nejenom stravováním jsou lidé živi, ale potřebují také dávku poučení. To si bere na starost jedna ze sborových sester, která pracuje v žilinském státním archívu s pobočkou v Bytči. Posloucháme její výklad o dějinách Súľova a nejbližšího okolí. V obci se nachází taková zajímavost, jedná se o pamätnou izbu. To bychom se do ní rádi podívali!
Prohlídka pamätnej izby
Bereme si na sebe bundy z věšáků, a přitom to není vůbec potřeba. Do pamätnej izby bychom mohli napochodovat klidně v papučích. Stačí přejít nějakých 30 metrů po budově kulturáku a už jsme tam. Se zájmem se rozhlížíme, jaké poklady našich prapradědů či praprababiček zde objevíme.
V pamätnej izbe
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
V další místnosti nalézáme starodávný nábytek, od postele, přes skříně až po dětskou kolébku. Inventář doplňují lidové kroje.
Omladina si se zájmem prohlíží video, prastaré televizní přístroje či gramofony. Inu i tyto předměty jsou dnes svým způsobem pamětihodné.
Turistické nadšení
Odpoledne pokročilo a nastává čas pořádně protáhnout tělo. Kam jinam vykročit než do přilehlých súľovských skal. Tam se také většina zájezdu vydává. Doprovází nás slovenští průvodci.
Rozhled z hradu
[Pavel Stehno] © cceprusinovice.cz
Cestou nahoru to jde skvěle, po cestě z hradu dolů to pořádně klouže. Nic naplat, ještě štěstí, že se dá přidržet stromů.
Při návratu do vsi jsme tázáni, zda jsme skutečně vylezli až na súľovský hrad. Odpovídám po gottwaldovsku: „Právě se vracím z hradu!“
Zpátky do vlasti
Přátelé, bylo nám tu s Vámi moc dobře, ale je na čase se rozloučit. Zpáteční cesta zabere skoro tři hodiny. Před odjezdem pořizujeme společnou fotografii evangelíků ze Súľova a Prusinovic.
Poslední chvíli před odjezdem vyplňuje pan farář Hrivňák modlitbou a požehnáním. Přesně tak to má v křesťanské církvi vypadat. Při nástupu do autobusu obdržíme od místních tři krabice s koláči a cukrovím. Ani nevíme, jakým způsobem máme za vše poděkovat.
Společné focení
[Foto – ECAV Súľov] © cceprusinovice.cz
Poděkování
Vyjádříme to takhle:
- Děkujeme, že jste nás srdečně přijali a po celý den nás doprovázeli.
- Děkujeme, že jste si nás všímali a pohostili nás.
- Děkujeme, že jsme se mohli vzájemně sdílet a prožívat jedinečné společné chvíle.
- Děkujeme za program, který jste nám připravili i ukázku toho, jak vypadá křesťanství v praxi.
- Děkujeme tomu nejdůležitějšímu, Pánu Bohu, za to, že mu můžeme patřit.
Odkazy
Budete – li mít zájem, můžete si projít následující odkazy:
