Na Zelený čtvrtek jsme se shromáždili na faře při příležitosti velikonoční večeře. Připomněli jsme si odkaz Kristovy oběti za naše provinění.
Jaká velikonoční večeře?
Pořádání sederové večeře v naší farnosti zavedl po svém nástupu do Prusinovic bratr farář Leoš Mach. Každým rokem se setkáváme na Zelený čtvrtek, abychom společně stolovali a připomínali si význam velikonočních událostí, neopakovatelných okamžiků, jež proměnily lidské dějiny i osobní životy mnoha z nás.
Slavnostní hodování jsme si nevymysleli sami, navazujeme na tradice mnohem starší.
Původní sederovou večeři slaví Izraelské rodiny již od dob Mojžíšových, kdy je Hospodin vysvobodil ze spárů egyptského otroctví. Pán Bůh nařídil Izraelcům, aby si akt záchrany s vděčností každoročně připomínali a řádně dbali na to, aby se o významu události učili i jejich synové.
Až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá, jak přislíbil, dbejte na tuto službu. Až se vás pak vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte:
„Je to velikonoční obětní hod Hospodinův. On v Egyptě pominul domy synů Izraele.
Když udeřil na Egypt, naše domy vysvobodil.“
Druhá kniha Mojžíšova 12, 25 – 27
To čiňte na mou památku
Předtím, než se dobrovolně vydal do rukou svých nepřátel, slavil se svými učedníky velikonoční večeři i Ježíš Kristus. Událost, známou jako „poslední večeře“, zachycuje na jednom z nejslavnějších obrazových pláten historie geniální malíř, konstruktér a vynálezce Leonardo da Vinci.
Pán Ježíš zavádí nové pořádky. Již nebude potřeba zabíjení nevinného beránka, jehož krví budou před Bohem smývána lidská provinění. On sám se za pár hodin stane obětí, která nás v Božích očích očistí od každé naší vlastní špatnosti.
Scénu nám úžasným způsobem zachycuje evangelista Lukáš:
Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
Lukášovo evangelium 22, 19 – 20
U společného stolu
V šest hodin večer se setkáváme ve dveřích fary, zasedáme k přichystaným a pokrmy obloženým stolům v počtu 24 osob. Pan farář rozlévá na přivítanou víno, dětská hrdla svlaží Vinea. Paní farářová přednáší pašijový příběh a následně zpíváme velikonoční hitovky.Pouze jednou v roce se scházíme, abychom byli spolu, oslavovali Pána, sdíleli se a tvořili církevní společenství kolem jednoho stolu. Můžeme říci, že sederová večeře je akce zcela jedinečná a výjimečná.
Osobně mě trochu mrzí, že se nás dostavilo tak málo. Setkávání u stolu v kombinaci s pohoštěním, kvalitním duchovním programem, sdílením a modlitbou je podle mého mínění nejúčinnějším nástrojem pro budování církve.
Konzumace
Posloucháme bratra faráře a jeho krátké zamyšlení nad novozákonním velikonočním příběhem. Pějeme poslední píseň a poté již můžeme začít pořádat připravené pokrmy.
Ze stolů začínají mizet saláty, mrkve, petržele, ředkvičky i nekvašené chleby, které se odborně nazývají macesy. Osazenstvo se nejvíce těší na jinou specialitu – ochutnávku skopového.Už se to nese, brutvan plný jehněčího masa je tu! Hody začínají …
Všechny pokrmy jsou součástí tradičního židovského velikonočního jídelníčku a těm z nás bez odpolední svačiny přicházejí právě vhod.
V mládeži mají zvláštní chutě – potírají si macesy směsí strouhaných jablek a ořechů s medem. Co na tom, že macesy jsou děrované a jablka s medem odkapávají všude kolem, sladkému neporučíš!
Na počátku byly stoly obloženy jídlem. Po hutné degustaci na stolech zůstávají pouze vybílené talíře.
Zábava + poděkování
Žaludky jsme naplnili a nyní je čas na zábavu. Povídání organizovano není, každý se baví jak umí. Ve chvíli, kdy odcházím pořídit pár fotografií, v sále hučí jako ve včelím úlu. Inu, povedený večer…
Za celý náš sbor tímto děkujeme faráři Leoši Machovi a jeho manželce Michaele, kteří pro nás úžasný večer vymysleli, zorganizovali, připravili i navařili. Díky.