Více než dva miliony lidí doposud opustily území Ukrajiny, která čelí mohutné invazi ruských vojsk. Prchají zejména ženy se svými dětmi a každá z nich si s sebou nese malé zavazadlo, něco peněz, strašlivé zážitky posledních dnů a obavy o své nejbližší, jenž zůstali ve vlasti.
Jaké jsou vaše pocity?
Přiznávám, že následující článek se mi nepíše ani trochu lehce. Mísí se ve mně různé emoce, především ty negativní.
Začíná to hněvem, protože si větší země dovolila uzurpovat tu menší. Cítím vztek kvůli tomu, že ruští politici chtějí rozhodovat o osudech cizího státu proti vůli ukrajinských občanů. A když se podívám na zprávy a vidím to zoufalství uprchlých žen, popadá mě smutek a soucit.
„Mrazivé“ ráno
Co se to přihodilo? Shrňme si podstatná fakta.
Letecký útok – ilustrační foto
[Konstantin Rotkevich] © Pixabay.com
Nad hlavami lidí je slyšet kvílení leteckých motorů, ozývají se výbuchy raket a dělostřeleckých granátů. Za ohlušujícího rachotu se řítí první budovy.
Přesto jsou tyto šílené zvuky ničím v porovnání s úděsným nářkem raněných a srdceryvným pláčem vystrašených dětí.
Počátek válečného běsnění
Armáda Ruské federace vtrhla na svrchované ukrajinské území a její velitelé se rozhodli podmanit si zemi silou. Ukrajinská půda se znovu ocitá v ohni válečného stavu, poslední boje se datují k roku 2014, kdy si Rusko „ukouslo“ území Krymu. Od Užhorodu na západě po Luhansk na východní hranici jsou dospělí muži povoláváni do zbraně. Nyní budou bojovat za svou vlast, své ženy, děti, rodiče a sousedy.
Mezi dvěma ohni
Válka plodí zlo. Přináší katastrofy, osobní tragédie a maří lidské sny. Ukrajinským rodinám zbyly jen oči pro pláč. Vidinu pokojného života a touhy po lepší budoucnosti jejich dětí rozcupovali Rusové.
Civilisté se ocitají mezi dvěma armádami jako mezi dvěma ohni. Pro ženy, děti a starce zbývá jediná cesta záchrany – a ta vede na západ! Do pohybu se dávají miliony uprchlíků.
Na čem záleží?
Velmi dobře si uvědomujeme, že v takové chvíli má hodnotu pouze lidský život, všechno ostatní je podřadné. Naše srdce drásají záběry vyčerpaných maminek, které vlečou své děti pryč z vlasti. Netuší, kde stráví příští noc, co budou jíst, ani čím přikryjí své děti. Čekají na pomoc zvenčí!
Humanitární pomoc – Ilustrační foto
[Artūras Kokorevas] © Pexels.com
Postní sbírka
A právě zde se ptáme: „Jakým způsobem můžeme uprchlíkům pomoci, když nemáme k dispozici volné sborové prostory k ubytování?“
Rozhodli jsme se připojit k vyhlášené postní sbírce na pomoc běžencům, jíž zaštiťuje Diakonie ČCE. Vaše finanční dary můžete:
- Odevzdat sestře pokladní po bohoslužbách v hotovosti.
- Poslat na sborový účet 227 225 204 / 0300. Do poznámky k platbě uveďte heslo „Ukrajina“.
Sbírku ukončíme po Velikonočních svátcích a vybranou sumu odešleme na účet Diakonie, která zajistí efektivní využití vašich prostředků. Všem dárcům předem děkujeme.
Více o postní sbírce naleznete zde.
Jak pomáhat dlouhodobě?
Peněžní sbírka je ta nejjednodušší cesta jak pomoci okamžitě a v naší zemi se jí chápe mnoho lidí. Je však jasné, že uprchlíci se do vlasti v nejbližší době nevrátí a celá záležitost se může značně protáhnout. Postupně se vynoří mnoho otázek a problémů jako:
- Kde sehnat pro ukrajinské ženy práci?
- Do jakých škol umístit jejich děti?
- Budeme schopni tyto lidi podporovat dlouhodobě až pomine prvotní vlna solidarity?
- Staneme se stálou podporou těm, kteří poskytli uprchlíkům ubytování a budou muset hradit zvýšené náklady na energie?
Víme, že nedokážeme vyřešit všechny otázky, ale jako křesťanské společenství chceme hledat trvalé řešení alespoň pro jednu rodinu.
Postní sbírka pro ukrajinský lid
[OpenClipart-Vectors] © Pixabay.com
