Objednali jsme si autobus a společně jsme vyrazili na celodenní putovní zájezd na Olomoucko. Na programu byly akce duchovní i světské.
Sláva nazdar výletu
Po loňské zkušenosti se zájezdem do Růžďky, na nějž jsme se dopravovali individuálně auty a výprava neměla stanovený kolektivní program, jsme se letos rozhodli uchopit sborový výlet za opačný konec. Před začátkem letních prázdnin jsme si předsevzali, že uspořádáme zájezd, který bude mít předem zajištěný harmonogram. V neděli 26. června 2022 jsme nastoupili do autobusu a vyrazili na průzkum Olomoucka, Lošticka a Litovelska. Jednotlivé destinace a cíle výpravy si můžete prohlédnout na přiložené mapě.
Sdílení víry
Pokaždé, když se jako církev vydáváme na expedici, navštěvujeme naše bratry a sestry ze sousední farnosti. Naší první zastávkou byla Olomouc, kde jsme se připojili k bohoslužebnému shromáždění. Společně s olomouckými jsme zaplnili kostel. Kázáním nám posloužil bratr farář Mgr. Jan Lukáš. Děti z Prusinovic se přidružily k setkání nedělní školy, čímž se skupinka výrazně rozrostla.
Kolektivní setkávání křesťanů z různých farních sborů jsou vždy jedinečná a moc si je užívám. Církev totiž nesestává z kostelů a nemovitostí. Nestojí na uplatňování různých zákazů a nařízení. Není to firma, kde je primárním hlediskem finanční zisk (ani ten z církevních restitucí). Církev tvoří jednotliví lidé, které si povolal Pán Bůh. Apoštol Petr k tomu dodává následující:„I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ 1. List Petrův 2,5
Teprve na takových setkáních můžeme společně prožívat obecenství víry. Až zde vidíme, co je to pohostinost. Budovat církev znamená žít pro druhé – z lásky k Ježíši Kristu.
Pohostinost olomouckých
Po ukončení organizované části bohoslužby jsme byli pozváni na faru, kde nám olomoučtí ukázali, co znamená křesťanství v praxi. Na stolech bylo připraveno občerstvení v podobě koláčů, moučníků, zákusků, brambůrků apod. Sestry nešetřily ani při přípravě kávy, čaje a vody ochucené bylinami. Děti dostaly naservírovány jahody a na pití ovocné džusy. Celou hodinu jsme strávili při besedě s našimi bratry a sestrami. Sdílení životních radostí a starostí, i to patří k životu křesťanů. V rámci nedělní školy si děti pomalovaly nafukovací balónky. Na tomto místě chceme poděkovat všem z Olomouckého sboru. Byli jsme na cestě, a ujali jste se nás; byli jsme hladoví, a dali jste nám jíst; byli jsme žízniví, a dali jste nám pít. Neskutečně si Vás vážíme.Rozčarování v Lošticích
Rozloučili jsme se s olomouckou komunitou a v jedenáct hodin jsme vyjeli autobusem směrem do Loštic, kde nás čekala od 13 ti hodin světská část programu. Účastníci zájezdu měli dostatek času k tomu, aby si zašli na oběd do restaurace. Téměř každý, kdo sem zavítá, okamžitě hledá vyhlášenou restauraci U Coufalů, která je proslulá přípravou jídel z olomouckých tvarůžků. Než jsme tam stačili dosprintovat, již všechna místa obsadili hosté z jiného autobusu, který přijel asi o minutu dříve. Hrom aby do toho … Jediné štěstí, že v Lošticích se nacházejí další dvě hospody a světe div se – v obou se také vaří ze syrečků! Dobrou chuť, vážení.
Tvarůžková expozice
Po strávení hutného oběda jsme se přemístili do Muzea Olomouckých tvarůžků A.W., kde jsme měli zamluvenou nekomentovanou prohlídku. Dozvěděli jsme se, že jistá rodina Wesselsových vyrábí v Lošticích tvarůžky již od roku 1876. Po otci Josefovi převzal výrobu jeho syn Alois. Až dodnes nese oficiální název výrobku jeho iniciály.
V muzeu můžete obdivovat dobové propriety a nářadí, sloužící k zajištění výroby. Prohlédnete si různé fotografie a informační cedule. Starší návštěvníky nejvíce zaujal dvacetiminutový film o historii výroby. Mladší „zájezdníci“ se zabavili na šlapadle, které simuluje účinnost sešlapávání tvarůžkového těsta. Po minutě dřiny se dozvíte, jakou váhu byste za jednu směnu shodili i to, jakou činži by Vám mistr po šichtě vyplatil. Ti nejúdernější z nás by zhubli necelých 1,5 kg a vyfasovali maximálně 1000 kč. Nu řekněte, kdo z Vás by tuto práci nevzal? Takovou fachu přece chceš! Při odchodu z muzea musíte projít přes obchod, kde si můžete zakoupit syrečky s jakoukoli příchutí. My jsme popadli ty obyčejné v balení po 22 ks. V sousedním domě nám nabízeli tvarůžkovou zmrzlinu. Ne, díky, nemusíme vyzkoušet všechno!Rekognoskace jeskyně
Dost bylo syrečků. Na sluníčku je kolem 35° C, nejvyšší čas jít se zchladit. Fofrem do busu a uháníme do Mladče. Ve voze žádná klimatizace neexistuje. „Páni, ta jeskyně byla nápad za všechny prachy.“ Před Mladečskými jeskyněmi se zjevujeme v 15:15, prohlídka je domluvena až na čtvrtou. Rychle pod slunečníky. Madam v pokladně hlásí dobrou zprávu: „Prohlídka je volná pro celou partu již od půl čtvrté.“ Máme štěstí: „Uf, vstupenky okamžitě sem!“ V podzemí se teplota nevyšplhá nad 9° C, na to žádná klimatizace nestačí.
Vstupujeme do jeskyně a kocháme se pohledem na krápníky, které ve vápenci vytvořila voda během milionů let. Prohlédáváme kosterní pozůstatky lidí i zvířat, jenž v dávných dobách hledali v podzemní sluji úkryt a přístřeší. Průvodkyně nás šokuje: „Žili zde medvědi i jeskyní lev.“ Nejkrásnější objekt jeskyně tvoří stalagmit zvaný „mumie“. Kdo se jej dotkne, do roka a do dne bude na onom světě; alespoň tak to praví stará báj. Protože je nám evangelíkům život milý, raději se mumii vyhýbáme obloukem. Po necelé hodině se ocitáme u konce prohlídky. Ještě než vylezeme „na světlo Boží“ je třeba zjistit, jak vypadá pravá jeskynní tma. Na půl minuty vedoucí zhasíná všechna světla. Nebyli bychom to Češi, kdyby se z jeskyně neozvalo: „BU, BU, BU, BU, BU.“Dozvuky zájezdu
Před nástupem do autobusu je třeba pořídit hromadnou fotku. „Řekněte SÝR. Nádhera, můžeme vyrazit domů.“
Přátelé, vážíme si každého z Vás, kdo jste se s námi zájezdu zúčastnili. Věříme, že jste si výpravu užili a budete na ni dlouho vzpomínat. Děkujeme i za to, že jste byli vzorní a díky Vaší disciplíně probíhaly odjezdy autobusu přesně podle domluvy. Rádi bychom poděkovali i panu řidiči a jeho paní, že se o nás celý den starali a vozili nás tam, kam bylo potřeba.