Vydáme se po stopách příběhu Dirka Willemse, anababtistického křesťana, žijícího na území Habsburského Nizozemí v 16. století. Zjistíme, čím nás může jeho příběh a charakter inspirovat!
Dobové zasazení příběhu
Nizozemská krajina
[StockSnap] © Pixabay.com
Na potlačení vzpoury si Filip II. najímá nového místodržitele – nechvalně proslulého vévodu z Alby. Ten svou krutostí konflikt ještě umocní. Povstání začíná přerůstat v revoluci a náboženskou válku mezi katolíky a protestanty.
Anababtisté
Jedním z reformních protestantských hnutí té doby jsou anababtisté (tzv. „novokřtěnci“). Jejich učení se opírá o tyto nejdůležitější teze:
- Vykonání křtu u dospělých lidí
- Snaha o návrat „zkažené“ církve k čistému vnímání křesťanství podle vzoru prvních křesťanů
V počátcích hnutí se noví členové nechávají znovu pokřtít. Později by děti anababtistů měly být křtěny ve věku, kdy si budou plně vědomi významu a závažnosti křtu, coby dobrovolného rozhodnutí následování Ježíše Krista a počátek zrodu nového života z víry.
Obě základní teze musely tehdejší katolické církvi hnout žlučí.
Dirk Willems
Ke skupině „novokřtěnců“ patří i hrdina našeho příběhu Dirk Willems.
V mladém věku se nechává opětovně pokřtít. Ve svém domě pořádá tajné schůze anababtistického společenství, na kterých se šíří „zakázané“ učení. V budoucnu mu bude kladeno za vinu, že dovolil, aby několik osob bylo v jeho domě pokřtěno.
Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“
Skutky apoštolské 2,38
Zatčení a útěk
Willems je zatčen úřady, pravděpodobně v důsledku cizího udání. Následně je převezen do palácového komplexu, dočasně přeměněného na vězení. Zde je uvržen do cely, kde má čekat na vykonání soudního řízení, ve kterém bude čelit obvinění z příslušnosti k nepovolenému hnutí a podněcování vzpoury proti katolické moci.
Dirk tuší, že jediný způsob jak si zachránit život je útěk. Ve vězeňské kobce promýšlí plán. Začíná vyrábět lano ze zasukovaných starých hadrů.
Konečně nastává ta správná chvíle. Teď, nebo nikdy! Oknem ve stěně se za pomoci lana spouští dolů až dosáhne pevné země. Útěk se daří!
Soucit s nepřítelem
Záchrana tonoucího strážce
[Gerd Altmann] © Pixabay.com
Hmotnost pronásledovaného je výrazně nižší, což je způsobeno i hladověním v žaláři. Willems bezpečně přebíhá zamrzlé jezero. Zdá se, že vyvázne ze spárů nepřátel. V tom zaslechne zvuky prolomeného ledu. Jeho pronásledovatel se probořil do jezera a zoufale volá o pomoc…
Přátelé, co si v takové situaci počít? Jak se zachovat?
Utéci a zachránit si vlastní život s tím, že nepřítel ten svůj možná ztratí? Nebo se vrátit a zachránit život nepřítele s tím, že riskuji vlastní dopadení?
Dirk Willems se rozhodl řídit příkladem toho, kterému bezmezně důvěřoval. Uposlechl slova Pána Ježíše Krista:
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.“ Já však vám pravím: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.
Matoušovo evangelium 5, 43 – 44
Dilema rozhodování
Co následovalo? Dirk Willems se vrací a zachraňuje svého nepřítele z ledové vody. Zachráněný strážný mu chce prokázat vděčnost a je rozhodnutý pustit Dirka na svobodu.
V tuto chvíli však na břehu jezera stojí velitel vězeňského komplexu a vyhrožuje strážnému, aby pamatoval na přísahu, kterou je jako voják povinován a okamžitě zatkl prchajícího vězně!
Přátelé, co si v takové situaci počít? Jak se zachovat?
Splnit přísahu, i když je to proti mé vlastní vůli, ale zajistit tak sobě bezpečí? Nebo odmítnout, vzdorovat a riskovat přísný trest, ale vysvobodit svého zachránce?
Strážný se rozhodl pro své bezpečí, Willemse zatkl a předal jej veliteli pevnosti.
„Odměna“ za záchranu lidského života
Strhující příběh graduje. Jaká bude Willemsova „odměna“ za záchranu lidského života?
Úřady neponechaly nic náhodě. Willems je vsazen do bezpečnějšího vězení, které se nachází v malé místnosti vysoké kostelní věže. Zde jsou jeho nohy pro jistotu uzamčeny do klády.
Následuje soudní proces, kde je Dirk obviněn z pořádání tajných schůzí anababtistů, šíření „zvrhlého“ učení, svolení s křtem dospělých, napomáhání vzpouře a za provedení útěku.
Ortel soudce zní takto: „Všechny tyto činy jsou v rozporu s naší svatou křesťanskou vírou, s vyhláškami jeho královského majestátu a nesmí být tolerovány, nýbrž přísně trestány!“
Willems neústupně trvá na svém přesvědčení a tento postoj pro něj znamená jediné – smrt.
Smrt na hranici
Smrt na hranici
[Suhas Rawool] © Pixabay.com
Vězeň byl připoután ke kůlu, pod nímž byla navršena hranice. Oheň vzplál. Silný vítr však plameny hnal směrem od hlavy odsouzeného a utrpení se prodlužovalo. V nedalekém městě Leerdam, jehož směrem vítr foukal, bylo slyšet více než sedmdesátkrát zasténání: „Ó můj Pane, můj Bože.“
Soudní vykonavatel, zděšený tou hrůznou podívanou a naplněný lítostí, nařídil katovi, aby Willemsovo utrpení zkrátil.
Dirk Willems prošel touto zkouškou statečně a odevzdal svou duši do rukou svého Boha.
Inspirace
Vážení čtenáři, neznám názornější příběh, na kterém by se lépe ukázal zásadní rozdíl mezi křesťanem skutečným a křesťanem povrchním.
Skutečný křesťan je ten, který slova, skutky a zaslíbení Ježíše Krista bere vážně tak, že je ochotný pro Něj riskovat i svůj život.
Dnes nám za své náboženské přesvědčení o životy nejde. Přesto při vyznání Pána Ježíše Krista riskujeme ztrátu vážnosti a soudnosti u ostatních lidí a nálepku „podivínů a zpátečníků“.
Příběh Dirka Willemse ukazuje, že má smysl na Krista vsadit a být připravený pro Něj něco obětovat. Z Dirkova činu vyzařuje nezměrná lidskost a obrovská vnitřní síla, způsobená mocí Božího Ducha.
Křesťané povrchní jsou v příběhu zcela jasně patrní. Hořkou ironií zůstává ortel soudce, jenž se ohání „jedinou pravou a svatou křesťanskou vírou“. Jedná se však o absolutní nepochopení Ježíšova odkazu lásky. Křesťanská víra je těmito lidmi překroucena pro účely, které se jim zrovna hodí.
Příběh nejlépe zakončíme slovy křesťanského spisovatele ze 2 – 3. století:
„Milovat přátele umí každý, nepřátele milují jen křesťané.“
